Farma Turov
Historie farmy, na které to všechno začalo, kde jsme začali chovat naše koníky, je už dávno minulá. Naše rodina žije odpradávna v Roytkníku a vždy u nás na statku byli nějací koníci. Většinou to byli koně do tahu do lesa a na pole kvůli usnadnění práce, protože v zemědělství je vždycky co dělat. A pokud nebyli na statku koníci do lesa, tak alespoň do kočáru. U nás se tato tradice snaží zachovávat po desetiletí.
V dnešní době rodiče pokračují v zemědělství s hlavní produkcí mléka a mladého skotu. Vše, co si vyrobíme v rostlinné výrobě, tak si taky zpracujeme. A máme štěstí, že nám z toho zemědělství zbývá i pro koníky, takže máme svoje velmi kvalitní krmení.
Můj dědeček byl velký koňák a vždycky jsme nějakého toho koně měli. Až po znárodnění nám koníky zabavili a na čas se u nás koňskému kopytu zavřeli dveře. Po letech, kdy se mému tatínkovi opět zastesklo po nějaké té koňské společnosti, tak si domů přivedl jednu mlaďounkou šibalku plemene český teplokrevník jako odstávče na půl roce. Rozhodně jsme se s ní nenudili. A dalo nám, spíše taťkovi, poněvadž já jsem byla moc malá, dost zabrat, abychom ji výcvikem zušlechtili na charakteru. Naše Varina byla opravdu vytrvalé zlobidlo. Zároveň s naší Varinou se u nás objevila také Vanda, sestra naší kobylky, kterou si přivedl strejda. A obě to byli stejné potvůrky. Jen když mohly někoho shodit. Po dlouhé taťkovi píli se mu podařilo Varinu zaučit do tahu, takže se na statku opět rozjela tradice tažných koní. Bohužel jsme byli nuceni Varinu prodat a vzápětí i Vanda odešla jinam.
Po delší odmlce babička koupila malého vtipálka valáška hucula kříženého s welschem. Ten už byl 7 letý, v tahu uměl chodit, takže jsme zase začali chodit tahat s koníkem do lesa. Ale po čase na něho nikdo neměl čas a náš Argoušek nám jen tloustnul a tloustnul a já jsem byla moc malá na ježdění s ním, tak ho babička opět prodala.
A teď už nastupuji konečně já!!! V roce 2005 jsem si koupila svého prvního koně mladého 2letého hřebečka haflinga jménem Zunick. Koupila jsem ho dosti nemocného, ale s rodiči jsme ho dali opět dohromady a z hromádky neštěstí se najednou vyklubal pěkný rošťák nevídaného kalibru :-D Zunicka, neboli Nickouška, jak mu říkáme, jsem začala učit v tahu, aby ho ta jeho vtipná nálada trochu opustila, ale marně. Nakonec jsme ho naučili s taťkou nejen tahat, ale i jezdit pod sedlem a když bylo potřeba šli i do lesa tahat dříví.
V roce 2008 v únoru jsem se rozhodla, že mi koně přirostli natolik k srdci, že se bez nich už neobejdu. A to mě přivedlo na myšlenku toho, že se pokusím začít s agroturistikou s našimi koníky a ještě jim pořídíme další koňské kamarády. Takže se začal rozvíjet můj dlouholetý sen, což je asi přáním každého človíčka na téhle Zemi.
Naše farma s koňmi vznikla na jaře roku 2008 v malé vesničce Rokytník na Východě Čech v malebném podhůří Krkonoš.
A proč zrovna „ Farma Turov“? Ne každý zná blízké okolí vesničky Rokytník, kde jsme farmu založili, takže byste ani nemohli vědět, co je vlastně Turov. Jedná se o místní kopec s názvem Turov, na kterém se nachází Jiráskova chata. Turovu se říká mezi místními obyvateli „Blaník Jiráskova kraje“. Samozřejmě je opředen pradávnými pověstmi o turovských rytířích, zrovna tak jako o těch z Blaníku, že zachrání Českou zem, až bude nejhůře...
Když jsme v roce 2008 začínali u mých rodičů v Rokytníku, bylo z naší farmy vidět nedaleký kopec Bor a vedle položenou Hejšovinu zasahující do Polska, které je daleko co by kamenem dohodil ( a zbytek došel pěšky). Následně jsme se na přelomu roku 2008 a 2009 přemístili do zimoviště v Žabokrkách u Hronova, kde jsme měli i nově vybudované ubytování pro 4-6 lidí. Od cca května a na hlavní prázdniny, tedy červenec a srpen jsme se po dobu dvou let stěhovali do Velkého Dřevíče do areálu bývalého kravína, kde jsme pořádali dětské tábory.
.
Po necelých třech letech jsem se v roce 2011 přestěhovali do Vernéřovic, kde jsme byli s koníkama až do června roku 2017. Farma byla hned na začátku vesnice vedle Meziměstí. Okolí statku bylo obklopeno loukami a nedalekými lesy. Příroda tam byla opravdu překrásná a při prvním setkání s ní Vás okamžitě vtáhla do sebe a nedalo se odolat jejím místním krásám a nádhernostem. Vyjížďky do tamní přírody byly bezvadné. Problém byl ale s okolními pozemky, které nebylo možné pro koníky koupit, tak jsem byli nceni hledat nějaké lepší místo s pastvinami pro naše koníky.
A nyní už jsme na tom správném místě, kde se mají naši koníci moc krásně, protože součástí farmy je 10 ha pastvin pro naše koňské miláčky. V roce 2016 jsme koupili statek na začátku Bukovice a následující rok jsem se sem přestěhovali po vybudování nových stájí pro koníky. Krajina je tu také moc krásná. Místní nedaleké přírodní skvosty jako jsou Ostaš a Broumovské stěny i s Hvězdou a kostelem sv. Marie Sněžné je možné navštívit na koňském hřbetu našich koníků a obdivovat místní přírodu a historické stavby. Místní příroda Vás úplně očaruje a nebude Vám stačit jen jeden výlet. Budete chtít zajsté přijet znovu a znovu.
O výlety u nás není nouze. Stačí jen přijet a ukázat směr, kterým se máme vydat. Okolí Adršpašsko-teplických skal má nepřeberné množství a možností výletů a cest, cestiček, pěšinek a různých zákoutí...V blízkém okolí je spousta krásných míst, která stojí za Vaši návštěvu. A ta nejkrásnější místa jsou přístupná i na koni.
Naši koníci jezdí, jak s anglickými sedly, tak i s westernovými. Takže si můžete vybrat dle vašeho uvážení a nálady, co byste asi tak chtěli zrovna vyzkoušet. Máme koníky klidné a vyvážené povahy, vhodné pro začátečníky i pokročilé. Ke každému zákazníkovi přistupujeme individuálně, jak je třeba. Záleží nejen na zkušenostech, ale i na tom, na co si troufnete.
U nás si zajezdí pokročilí jezdci, ale i začátečníci, kteří nikdy na koni neseděli. Zároveň Vám také svezeme i vaše nejmenší ratolesti.
.jpg){kind=small}
.jpg){kind=small}